Odešel Jaroslav Maršák, účastník Plzeňského povstání

Foto: David Turecký, Reflex

V čase, kdy jsme si připomínali 75. výročí osvobození a konce druhé světové války v Evropě nás navždy opustil jeden z těch, kteří se o nabytí svobody aktivně zasloužili. Podplukovník v. v. Jaroslav Maršák, účastník plzeňského povstání proti německým okupantům, zemřel ve čtvrtek 7. května 2020. Čest jeho památce. 

Jaroslav Maršák se narodil 13. dubna 1924 v Suchém Vrbném u Českých Budějovic (dnes se jedná o součást města). Za války byl již od roku 1943 povolán na nucené práce do Německa, kde však dle svých slov sabotoval výrobu německého válečného průmyslu. Nejprve v továrně na kuličková ložiska ve Schweinfurtu v Bavorsku, od února 1944 byl internován v kárném zařízení ve městě Nordhausen v Durynsku, u kterého se nacházel nechvalně známý podzemní tovární komplex Dora. V polovině ledna 1945 se mu podařilo uprchnout a dostat se až k rodině v Plzni. Zde se pak ukrýval až do vypuknutí povstání 5. května 1945. 

Do povstání se okamžitě zapojil, neboť byl členem odbojové skupiny mladých, často ještě nedospělých mužů při Dělnické tělovýchovné jednotě (DTJ) v plzeňské čtvrti Doudlevce. Oddíly DTJ měly za okupace, podobně jako Sokol, zakázanou činnost, nicméně oddíl DTJ Plzeň VI (Doudlevce) přežíval ilegálně a připravoval se na ozbrojené povstání. Přitom byl napojen na Revoluční národní výbor, který se postavil do čela povstání v Plzni. V řadách oddílu se Jaroslav Maršák podílel na obsazení školní budovy na Doudlevecké ulici, kde se nacházela kasárna a sklad německé Ochranné policie, a hlavně pak v roli tlumočníka vyjednal klid zbraní a setrvání německé posádky v prostorách kasáren bývalého Pěšího pluku 18 na Štefánikově náměstí (dnes budova Krajského vojenského velitelství) naproti dnešnímu hokejovému stadionu. Mladickou nerozvážností se pak připletl také k situaci na Karlovarské třídě, u budovy dnešní Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Jemu, ozbrojenému pouze jediným ručním granátem, který by v případě potřeby ani nedovedl použít, se mu vzdala celá menší jednotka německých vojáků. Jak sám po mnoha letech vzpomínal – měl tehdy obrovské štěstí a ve svém nadšení nedovedl střízlivě odhadnout obrovské nebezpečí, kterému se 5. května 1945 vystavoval. 

S osobou Jaroslava Maršáka odešel pravděpodobně poslední známý účastník protiněmeckého postání v Plzni z května 1945. Sám nelibě snášel, že se během tradičních květnových oslav osvobození města Plzně na povstání, které příjezdu americké armády předcházelo, zapomíná. V posledních letech tuto křivdu napravuje projekt Plzeň 1945, který veřejnosti připomíná aktivní odpor Plzeňanů proti okupantům v závěru války a snaží se jej objektivně, na základě archivních dokumentů a vzpomínek pamětníků, mapovat. Během tradičních květnových Slavností svobody v Plzni jsou s povstáním seznamovány školní skupiny (bohužel často vůbec poprvé), které navštěvují komentované prohlídky dobového tábora v Křižíkových sadech. V tom navazujeme na práci Jaroslava Maršáka, který se sám věnoval dokumentování Plzeňského povstání, a po jeho odchodu je třeba úsilí ještě zesílit. V odkazu si můžete přešít článek, který sepsal v roce 2011 k 66. výročí osvobození.

K odboji na Plzeňsku a povstání proti německé okupaci. 

Podplukovník v. v. Jaroslav Maršák (13. 4. 1924 - 7. 5. 2020). 

Členové povstalecké skupiny DTJ Plzeň VI Doudlevce na společném snímku s americkým vojákem.
Zleva Maršák, Zisler, neznámý Američan a Holub. 

Jaroslav Maršák na výstavě věnované plzeňskému odboji a povstání v mázhausu plzeňské radnice v březnu 2009.

(PT)