Morbidní krása liščích kožišin

Tentokráte pomineme kožichy jako takové, límce, štuclíky nebo čapky, o tom napíšeme snad jindy. Nyní bude řeč o lišce jako doplňku, tedy doslova o lišce podšité, která na vás bude hledět skleněnýma očkama a které nebude chybět čumáček, ouška, ba ani tlapičky.

   Vcelku sporné je zde ono úvodní slůvko "morbidní". Ačkoliv tento nadpis je v souznění se současným úhlem pohledu, v éře první republiky a protektorátu by morbiditu vystrnadil přívlastek "elegantní". A kdo by tehdy nechtěl býti elegantní!

Vlněný kostymek,
rukavičky, klobouk
a liška, září 1939.

   Troufáme si říci, že zrovna o to se snažila (nebo o tom alespoň snila) drtivá většina žen a právě ten mazlivý půvab kožišin šel po celé dekády s elegancí ruku v ruce. Jelikož ne každý si mohl dovolit luxus nákladného kožišinového pláště, jistou alternativou byly právě ony doplňky, které nepostrádaly punc kýžené noblesy, po němž dámy tolik prahly. Dokonce i jedno z čísel časopisu Eva vydané ve válečném roku 1940, kdy peněz vážně nebylo nazbyt, radilo ženám, by si nějakou tu kožišinku opatřily, "i kdyby se musely zříci mnoha jiných radostí". O kolik tříd se potom vyzdvihl zprvu obyčejný, jednoduchý vlněný kostymek!

Odpolední vycházkový
šat doplněný polární
liškou, 1941.

   Bylo by však mylné nabýti vědomí, že lišky ležérně přehozené přes rameno, předloktí nebo kolem krku se vyskytovaly jen u středostavovsky postavených žen. Tento trend byl oblíben snad u všech vrstev, jen vysoce postavené ženy demonstrovaly svůj blahobyt kupříkladu na liškách stříbrných, tehdejší průměrná žena si "musela vystačit" třeba s klasickou lišticí rezavé barvy, která již byla cenově mnohem přijatelnější. Ušetřit mohla také v případě, že měla známé u nimrodů a zvířátko si následně nechala účelně upravit u místního kožišníka, což spočívalo právě v podšití, připevnění klipsu pod čumáček (to aby bylo pevně uchyceno za klopu saka, má-li v plánu jej nosit pouze přes jedno rameno) a přidělání háčku a řetízku na tlapičky podél jedné strany tělíčka, aby lištička neklouzala z ramen, je-li ovinuta kolem krku nositelky. Vyskytovaly se však i různé alternativy "zvířátek přes rameno hozených" v podobě tchoříků, fretek či norečků. Stávalo se, zejména u tchoříků vzhledem k jejich malému vzrůstu, že se často nosívali v páru. Nezřídkakdy se také vytvářely kombinace z rozličných částí tělíček, jako jejich spojení pouze s tlapkami, pouze s ocásky nebo třeba spojení dvou tělíček, na jejichž obou koncích se nacházely jen zadní nožky a ocásky.

Alternativa lišky elegantně ovíjející krk mladé dámy.

   Morbidní? Snad. Ale co lépe dokreslí autentickou siluetu, než ikonická liška? Nutno jen snad dodat, že ne vždy je takový doplněk vhodný - k obyčejným plátěným denním šatům a ani k ryze sportovně laděnému kompletu se hodit nebude. Též neprokáže dobrou službu opravdu mladým děvčatům, které ještě nedosáhly dospělosti. Naopak, neuděláte chybu, doplníte-li tak již zmiňovaný vlněný kostýmek (spolu s plstěným kloboučkem, koženými rukavičkami a kabelkou) nebo odpolední šat svátečnějšího charakteru.

Liška přehozená pouze přes jedno rameno nositelky v kombinaci s plstěným kloboučkem a textilními rukavičkami je skvělým doplňkem rypsového dvoudílného kostymku.

   Pokud tato zvířátka nosíte se stejnou oblibou a hrdě jako my, rádi si prohlédneme a necháme se inspirovati vašimi fotografiemi, které nám můžete posílat na náš email napady@plzen1945.cz

Odpolední sváteční šat, který je v oblasti dekoltu, ramen a rukávků ozdobený flitry, dokrášluje liška tmavé barvy ladně položená na předloktí.

* Tento článek pojednává pouze o historii jistého oděvního doplňku. Podotýkáme, že nepodporujeme současnou masovou výrobou kožišin, jedná-li se o kožišiny ze zvířat jakkoliv ohrožených nebo jsou-li tato zvířata utracována pouze pro jejich srst.

Zdroj obrázků: foto Markéta Hlavatá; foto Pavel Kopřiva; foto Milena Hasalová; časopis VKUS, září 1939; časopis Pařížský vkus 1941.

(ŠS)