Oslavujeme osvobození a eleganci na boleveckém statku U Matoušů

Jako v máji 1945. Plzeňané po boku Američanů, zde
konkrétně žen ze složky armádních zdravotních sester.

Květen. Šeříky. Osvoboditelé ze všech koutů světa. I my jsme se letos pokusili navázati na loňský úspěch ukázky dobové módy, tentokráte však v novém prostředí. Šaty ze třetí a čtvrté dekády v sobotní podvečer ozvláštnily statek U Matoušů, stavení v samém srdci jednoho plzeňského sídliště, jehož obyvatelé se také na módní přehlídku přišli podívati. Stejně tak událost přilákala zraky samotných účinkujících. Pro ty, kterým se nepodařilo onu přehlídku zhlédnout, jsme připravili drobného foto průvodce. Pokud však máte z této události nějakou pěknou obrazovou vzpomínku vy, budeme rádi, když se s námi o ni podělíte na emailu napady@plzen1945.cz.

Přehlídku otevřela děvčata v běžných denních šatech. Kombinace růžové lehoučké halenky, skládané sukně téže barvy, vše doplněné akcenty světle zelené, byla nejčastěji vídána na velmi mladých děvčátkách. Hnědé bavlněné šaty s velkými květy americké provenience, doplněné tehdy snadno dostupným a populárním baretem, si mohla dovolit děvčata i o něco starší.

Na pochůzky po městě se ženy mohly obléknout do košilového typu šatů, a to buď celopropínacích nebo se zapínáním jen na živůtku. Takové šaty bylo možno doplnit praktickou koženou kabelkou, jednoduchými střevíčky a kloboučkem.

Květy vévodily celým 30. a 40. letům. Šaty z lepšího materiálu se mohly doplnit veseleji zbarveným plstěným kloboučkem, úzkým páskem a koženou kabelkou,...

... jednoduché bavlněné šaty s bolerkem ze stejné látky zase stačilo ozvláštnit ladícím slaměným širákem a kabelkou z náhražkové jutoviny.

Pro formálnější příležitosti se šaty s potiskem drobných kvítečků mohly doplnit jednobarevným kabátkem, rukavičkami, apartním kloboučkem a vkusnou bižuterií.

Pokud se děvče rozhodlo vyjít si do biografu, mohlo si zvolit buď klasické odpolední šaty a doplnit je ve 40. letech tolik populárním kloboučkem vyhlížejícím  jako turban nebo měla moderně smýšlející dívka tu možnost odít se do (pánských) kalhot a kontrastně je doplnit něžnou blůzkou. Za doplňky byla v tomto případě zvolena taktéž pánská kožená aktovka, pánské hodinky a strohý plstěný klobouček typu breton. Obě děvčata mají na nohou semišové střevíce.

Jak je vidno, ne vždy se děvčata na výběru filmu ihned shodla.

Nezbytností dámského šatníku 1. poloviny 20. století se stal kostýmek. Na fotografii mají dámy konkrétně kostymek francouzského střihu, který se vyznačuje svojí větší zdobností. I v tomto případě se vyskytuje oblíbený květinový motiv, ať už na blůzce či kabelce doplňující růžový kostymek nebo na krajkovém límečku kostymku tmavomodrého. Copak milé dámy zrovna zahlédly? Švarného vojáčka nebo nebo nejnovější modely kloboučků ve výkladu?

Ukázka dobové módy nezapomíná ani na pány. Zde je konkrétně k vidění odění volnočasové a kombinace vhodná do zaměstnání. Snad ten mladý gentleman s aktovkou v ruce nemá v úmyslu zcizit klobouk svému kolegovi!

Do chladnějšího počasí a do zaměstnání se spíše hodil kostymek z vlny. Zde je zkombinován s hnědými semišovými botami na klínku a s kabelkou ze stejného materiálu a barvy.

Vedle francouzského střihu existoval u kostymků i střih anglický, který byl oproti prvnímu jmenovanému více strohý. Jelikož ten takřka nepodléhal rozmarům módy, doporučoval se šít z co nejkvalitnější vlněné látky neutrálních barev. O co jednodušší střih, o to více si mohla nositelka vyhrát s doplňky. V tomto případě je využit klobouk z lesklé lakované slámy, krokodýlí kabelka a kožišina ladně přehozená přes předloktí. Pokud vás, milí čtenáři, více zajímá dobové využití kožišinových doplňků, můžete si o nich přečíst v našem článku Morbidní krása liščích kožišin.

Do divadla i pro jiné slavnostnější příležitosti si však ženy pořizovaly šaty tmavších barev a ne příliš komplikovaného střihu, zato ze slavnostnějšího materiálu. Oblíbená byla kombinace s krajkou, jak tomu je u tmavě modrých šatů vlevo. Černé šaty vpravo jsou zas ozvláštněny aranžovanou látkou na prsou, kloboučkem a světlým psaníčkem z imitace ještěrky.

Pro potěchu oka přítomných dam a dívek si na improvisovaném mole stejnou nohou vykračují dva pohlední mladíci. Mladý muž vlevo zobrazuje moderního měšťana ve vlněném vycházkovém obleku. V klopě má přichycenou stuhu s národními barvami, symbolem svého  uvědomění a smýšlení. Po jeho levici jej následuje chlapec v oděvu majetnějšího sedláka. Pro muže tohoto postavení byly typické kalhoty-rajtky, vysoké kožené holiny a na hlavě čepice-bekovka.

Přehlídku nám stylově zakončily chodské kroje ještě z 1. poloviny 20. století, které se v Plzni (ne však tyto konkrétní) vyskytovaly u příležitosti osvobození v roce 1945. Veselé ladění krojů ještě umocnily půvabné usměvavé obličeje našich krásných manekýnek.

Jako nešťastný šafářův dvoreček se tváří naše poslední modelky, včetně té nejmladší. Jakpak by ne, když je předváděn kroj smuteční! Co naplat, že oběma manekýnkám kroj opravdu sluší, leč ukázka je ukázka. Abychom však nekončili tak smutně, nutno dodat, že mimo okamžik oné ukázky ani jedné nezmizel z tváře milý a okouzlující úsměv.

Zdroj obrázků: FOTO Štěpán Adamec, FOTO Tomáš Lněnička; FOTO Karel Pešek.

(ŠS)